Esport v posledních letech neprochází žádným raketovým růstem, spíše jen stagnuje a přežívá. Sledovanost klíčových titulů jako League of Legends nebo Dota 2 sice nevykazuje strmý pád, ale postrádá jasný vzorec expanze. Pro investory, sponzory i organizátory je stále těžší najít cestu k finanční udržitelnosti, zejména když fanoušci odmítají platit za sledování přenosů i symbolické částky. Esport zůstává niche záležitostí, která se do hlavního proudu vedle tradičních sportů pravděpodobně nikdy plně nezařadí.
Problémem je úpadek skutečného nadšení uvnitř komunity. Zatímco dříve sociální sítě žily rivalitou a memy, dnešní produkce působí strojeně a korporátně. „Vysílání postrádá šťávu, dramata jsou předvídatelná a fanouškovská základna se už o nic vášnivě nehádá,“ popisuje současný stav Olivia Richman. Cesta z této krize přitom existuje a ukazuje ji komunita bojových her (FGC). Ta stojí na čisté vášni, odhodlání a lidech, kteří trénují deset hodin denně, aniž by očekávali slávu nebo miliony na výhrách.
Akce jako Evo představují oslavu herní kultury v její nejčistší podobě. Na jednom místě se scházejí tisíce lidí, aby společně sledovali desítky různých titulů, což vytváří pocit sounáležitosti, který se z moderního esportu vytrácí. Hlavní tituly jako Counter-Strike 2 nebo League of Legends by se měly inspirovat právě tímto modelem a ubrat na divadelních efektech. Velkolepé produkce s rapovými koncerty a mlhostroji se snaží zavděčit masovému publiku, ale zapomínají na samotné hráče a fanoušky.
Cesta k záchraně vzrušení kolem profesionálního hraní vede přes upřímné komunitní události. Snaha o mainstream za každou cenu, kterou symbolizují například exhibiční zápasy streamerů, se vzdaluje podstatě esportu. „Proč prostě nepřijmout fakt, že jsme všichni nerdi? Proč se raději nesoustředit na to, o čem esport skutečně je: na talent, vášeň a dřinu,“ dodává Olivia Richman. Jako vzor může sloužit turnaj Supernova, který se soustředí výhradně na potřeby hráčů série Smash Bros a namísto rozšiřování záběru o populární hry raději přidává další aktivity pro věrné jádro fanoušků.
Pokud se organizátoři přestanou podbízet široké veřejnosti a vrátí se k tomu, co esport dělalo výjimečným v jeho začátcích, může se ztracený zápal vrátit. Žádné reklamy na fastfoody ani kryptoměnoví sponzoři sledovanost nezvýšili. Řešením je přestat budovat umělou show a začít opět pořádat turnaje pro ty, kteří hrami skutečně žijí. Jedině tak si esport udrží svou integritu a přestane působit jako produkt, který se snaží být něčím, čím není.