Doom: The Dark Ages přináší fantastický bojový systém, který patří k tomu nejlepšímu, co jsme kdy v sérii viděli. Id Software se ale zároveň pokusilo posunout ještě dál a přitom trochu zakoplo o vlastní ambice.
Jde už o třetí moderní pojetí legendární série a i tentokrát se vývojářům podařilo přijít s něčím novým. Hra zpomaluje tempo a nutí hráče zůstat na místě a čelit vlnám nepřátel v bojem nasáklém pekle. Ve svých nejlepších momentech je Doom: The Dark Ages jeden z nejuspokojivějších FPS zážitků posledních let. Jenže únavný design úrovní, slabší tempo vyprávění a nezajímavé sekce s draky hru táhnou dolů.
Peklo středověku
Hra se odehrává dávno před událostmi Doom 2016 a odhaluje nové souvislosti ze života Doom Slayera. Démony kosíte dál, ale tentokrát v kulisách připomínajících temný středověk. Objevují se nové postavy, lokace i nepřátelé, ale jádrem zůstává poctivá FPS řežba. The Dark Ages klade větší důraz na boj zblízka. Mezi novinkami najdeme jednoruční zbraně a hlavně štít, který není jen obranným prvkem – správně načasované použití z něj dělá smrtící nástroj.
Souboje připomínají mix Soulslike a klasického bullet hellu. Stojíte tváří v tvář monstrům, uhýbáte projektilům, hledáte skulinu pro protiútok – a když to klapne, cítíte se jako bůh války. Kombinace bohatých možností upgradů, desítek zbraní a výzev dává boji hloubku, která vás vtáhne do stavu, ze kterého nechcete vystoupit.
Když prostředí ubíjí tempo
Bohužel mimo arény je to slabší. Mapy jsou rozsáhlé, často vertikálně členěné, plné zákoutí a sběratelských předmětů. Jenže většina úrovní se odehrává podle jedné šablony: přijdi, najdi tři až čtyři klíčové objekty, aktivuj hlavní cíl, cutscéna, další úroveň. Postupem času to začne být repetitivní a únavné. Výjimkou je jedna pozdější úroveň, kde nefunguje mapa a musíte se spolehnout na orientaci v terénu – chytré, napínavé, ale bohužel ojedinělé.
Překážkou je podle Dexerto i pomalejší tempo vyprávění. Příběh se odehrává hlavně v cutscénách, samotné mise působí prázdně. Dialogů je minimum, často jen generické hlášky během boje. Po delší pauze mezi příběhovými body se lehce ztratíte a těžko znovu napojíte.
Pro boj, ne pro příběh
Doom: The Dark Ages nabízí jeden z nejlepších soubojových systémů, jaký kdy FPS žánr poznal. Přesný a plný adrenalinu. Ale design úrovní, tempo příběhu a zbytečné novinky brání hře v tom, aby navázala na kvalitu Doom 2016 nebo Eternal.